Radka Vrzalová je maminkou malé dcerky s celiakií, spolupracuje se Sdružením jihočeských cealitiků, kde vede kurzy bezlepkového vaření, a v neposlední řadě autorka vítězného receptu naší soutěže o nejlepší velikonoční recept. Radka vaření miluje, v kuchyni ráda experimentuje, baví ji vymýšlet nové recepty, které budou chutnat celé rodině. Položili jsme jí několik otázek...
Jako první se nabízí otázka, kde jste se o naší soutěži dozvěděla a co vás přesvědčilo zaslat recepty a zúčastnit se jí?
O soutěži mě informovala moje kolegyně a kamarádka ze Sdružení jihočeských celiaků Petra Šnedorferová, kterou tímto pozdravuji a moc děkuji za tip. Má na starosti naše facebookové stránky, a tak objevila i soutěž na vašem webu a kontaktovala mě. Já bych na to asi sama nepřišla. Velikonoční recepty jsem poslala tři, zvítězil mazanec....
Ve vašem profilu jste o sobě prozradila, že se zabýváte vařením pro všechny, co mají celiakii a sdružené potravinové alergie. Kde poprvé jste se s celiakií setkala, týká se tato potravinová intolerance, případně jiná potravinová alergie přímo vás osobně?
Celiakie byla diagnostikována u mé první dcerky, když jí byly tři roky, tj. v roce 2008. Neměla klasické příznaky (průjem, bolesti břicha atd.), ale stále ji trápily záněty horních cest dýchacích, zácpa a pak se začal zpomalovat i motorický vývoj. Až v pořadí třetí pediatr nás poslal na testy na potravinové alergie a celiakii. Dnes je díky přísné bezlepkové dietě v naprostém pořádku. Nyní čekáme, jak na tom bude druhá dcerka, které je jeden rok.
Dají vám sice víc práce, ale výsledek stojí za to. Jsou vysoce návykové a to po tom ručička na váze běží neúprosně nahoru, říka Radka o svém receptu na svatební koláčky...
Na základě vašich soutěžních receptů – připomínám, že výhru jste získala za recept na Bramborový mazanec se sádlem – odhaduji, že s vařením a pečením máte bohaté zkušenosti. Proto se zeptám: Když někdo ochutná vaše bezlepková jídla, pozná, že obsahují jiné ingredience, než ty, na které je běžně zvyklý?
U sladkého pečiva, cukroví, moučníků apod. si troufám říct, že pokud konzument neví, že jsem upekla bezlepkově, tak to nepozná. U loňského vánočního cukroví (peču ho 12–14 druhů) nikdo nepoznal, že je bezlepkové. Základem jsou kvalitní suroviny jako u každého pečení.
U slaného pečiva – hlavně chleba, už je to trochu jiné. Konzument nemusí poznat, že jde o pečivo bezlepkové, ale většinou se lidé ptají, jestli je tam zdravější mouka, čímž myslí většinou mouku špaldovou apod.
Vyladit chuť českého pšenično-žitného kvasového chleba v bezlepkové formě je podle mně velké umění. A já to tedy neumím.
Pokud připravuji chlebové placky nebo nekynutý chléb, většinou to taky nikdo nepozná. Tady hraje velkou roli použité koření.
Z osobních zkušeností i na základě různých diskuzí na internetu vím, že pro řadu lidí, nejen začátečníků je nejvíce obtížné pečení chleba a pečiva. Existují nějaké obecně platné rady, o které byste se mohla podělit?
Podle mého názoru není možné zobecňovat rady na pečení hlavně slaného pečiva – chleba, rohlíků a podobně. Záleží, jestli pečete v domácí pekárně, nebo v klasické troubě, jakou mouku preferujete. Jestli si směs na chléb a drobné slané pečivo sama mícháte, nebo kupujete směsi hotové, jaké druhy koření rodina upřednostňuje, zda vám víc chutná chléb zjemněný nastrouhaným sýrem nebo vařeným bramborem, zda zaděláváte sušeným či čerstvým droždím... a tak bych mohla pokračovat dále a dále.
Na kurzech vaření pro začínající celiaky, které jako Sdružení jihočeských celiaků pořádáme, se snažím vždy uvést všechny možné varianty, ať si každý najde to své, co mu bude chutnat.
Představme si, že přijdu od lékaře, který mi po sérii vyšetřeních sdělí, že po zbytek života musím dodržovat bezlekovou, případně jinou dietu s vyloučením některých základních surovin. Domníváte se, že existuje dostatek zdrojů praktických rad, včetně konkrétních receptů pro život s takovýmito omezeními?
Mnoho informací poskytuje samozřejmě internet, ale to jde většinou o vysvětlení pojmů a teorii onemocnění. Už existuje i několik foodblogerů, kteří mají například bezlepkovou dietu a snaží se předat své recepty dále.
Praktických rad, jak se orientovat například v nabídce potřebných surovin, co je možné z té které suroviny uvařit a připravit tak, aby to bylo dobré a beze zbytku využité, je opravdu málo. Proto vznikají různá sdružení a jiné neziskovky, kde se snaží začínajícím lidem s potravinovou intolerancí pomoct. Tak jako jsme například my v jižních Čechách. Těchto informací a okruhů je pochopitelně daleko více, stránky našeho sdružení se nacházejí na www.celiakie-jih.cz.
Jak vidíte nabídku na českém trhu? Existuje dostatečné množství výrobců, případně dovozců orientovaných na bezmléčné či bezlepkové suroviny a produkty? Souhlasíte s mou zkušeností, že nabídka těchto výrobků je v malých městech zcela nedostatečná?
Ve velkých krajských městech už není vůbec problém si nakoupit produkty, pokud trpíte nějakou potravinovou alergií či celiakíí, v malých městech už je to horší. Spousta lidí z menších měst a vesnic to musí řešit buď víkendovými velkými nákupy právě ve velkých městech (to nesmíte nic zapomenout), nebo nákupem po internetu či objednávkou v lékárně podle katalogu. Tam je pak výhodnější, když se o balík surovin podělí více osob.
S informovaností a ochotou vyhovět lidem s potravinovým "handicapem" v malých potravinových prodejnách, restauracích, kavárnách a podobných zařízeních, je to bohužel tristní i ve velkých městech.
Dovozců a výrobců je v dnešní době opravdu dost, ale ceny by mohly být poněkud nižší. Někdy mám pocit, že jsou domluvení.
Jiné zkušenosti mám z ciziny. Například bezlaktozové máslo a mléko stojí v rakouském obchodním řetězci na malém městě méně než u nás klasické. Na balení plátkového sýra najdete informaci, že neobsahuje laktózu a tak dále.
Pokud mají tři osoby v rodině celiakii a k tomu například diabetes nebo bezlaktózovou dietu, je to finančně neúnosné. Zde by měl pomoci stát a zdravotní pojišťovny. Stačí se podívat na Slovensko, jak tam to funguje. V tomto směru by se naše ministerstvo zdravotnictví mělo poučit!
Jakou pomoc státu, případně zdravotních pojišťoven by potravinoví alergici nejvíce ocenili? Pomineme-li finanční příspěvky na zakoupení, dle mého názoru, velmi drahých výrobků.
Všichni zapomínají na to, že jediným lékem pro osoby s intolerancí k nějaké potravině je právě správná dieta. Pokud se budou tito lidé správně stravovat, nebudou si oslabovat imunitní systém a nebudou potřebovat další léky a drahá vyšetření. To už dávno pochopili politici třeba v již zmiňovaném Slovensku.
Je třeba právně ukotvit například i stravování dětí s intolerancemi k potravinám v mateřských a základních školách. Přece se to nedá řešit stále jen na základě nějakých dohod a spoléhat na ochotu personálu.
Takto postižených lidí a hlavně dětí přibývá, i díky správnější diagnostice a informovanosti praktických a dětských lékařů, a je třeba pro ně něco dělat.
Děkujeme Radce za rozhovor, určitě nebude poslední. :-)
