Musíte dodržovat bezlepkovou, bezmléčnou nebo bezvaječnou dietu a zkoušíte se občas najíst v restauraci? Není to legrace, že?
Alergiku, zahyneš při žranici
Většina restaurací se na nás nedobrovolné dietáře dívá jako na nějaké exoty, kteří otravují módou zvanou alergie. Přitom i restaurace může mít problémy, když zákazníkovi uvaří z nějaké pro něj zakázané suroviny. Ne všechno se dá z jídla snadno odpreparovat a i troška alergenu může způsobit vážnou reakci. Zákazník pozvrací celý stůl, a když si pro něj přijede záchranka, možná i zapomene zaplatit. Samozřejmě se už nikdy nevrátí a všem svým známým řekne, že se ho v téhle hospodě pokusili otrávit.
Ty chytřejší restaurace uvádějí ve svém jídelníčku alespoň větu typu „Trpíte-li alergií na nějakou potravinu, prosím oznamte nám to, pokusíme se vám vyjít vstříc“. Je to první signál dobré vůle.
Ještě chytřejší restaurace jídla ve své nabídce popisují a označují. Zákazník se může dozvědět buďto skladbu základních surovin, nebo údaje typu „bez lepku“ či „bez mléka“, nebo obojí současně. Ale takové restaurace byste spočítali na prstech tlapek lenochoda tříprstého.
Chtít neznamená umět
Na internetu najdete spoustu restaurací, které o sobě tvrdí, že nabízejí například jídla bez lepku. Na portálu Lunchtime.cz jsou takových možná stovky. Je však velký rozdíl mezi ochotou a praxí. Vařit bez lepku vyžaduje nadstandardní znalosti personálu takové restaurace.
Nejde jen o to uválet knedlík z bezlepkové mouky. Ale musíte do něj dát droždí bez pšeničné mouky. Nemůžete ho válet na prkně, na kterém jste předtím váleli knedlík lepkový. Musíte ho vařit v čisté vodě a ani nůž nesmí být kontaminován lepkem, jinak všechno předchozí úsilí nemá smysl.
Profesionálů, kteří jsou schopni vařit pro alergiky, „bezlaktózáky“ nebo celiaky, opravdu není mnoho. Jednak spousta kuchařů vůbec není vyučena v oboru, jednak studium na hotelových školách se jistě nezaměřuje na vaření pro dietáře. Jedinou cestou k vaření pro tyto skupiny lidí je vlastní profesionální zájem, nebo ještě lépe osobní zkušenost s nějakým tím dietním omezením.
„Já nevím, co v tom je, jsem tady nová“
A v kuchyni problém nekončí. I obsluha v restauraci musí být informována, které jídlo pochází z jakých surovin. A my zákazníci musíme trvat na informacích, které jsou pro nás zdravotně důležité. „Ano, skočte se prosím zeptat kuchaře, musím si být jistý.“
Kdy se to změní k lepšímu? Je to stejné jako s bankami nebo telekomunikačními operátory. Pokud si zákazník nechá všechno líbit a nebude své restauraci poskytovat zpětnou vazbu, vývoj bude velmi plíživý. Restaurace nemají důvod měnit zažité myšlení, když necítí jasnou poptávku od lidí. Rozhovor typu „Bylo vše v pořádku?“ – „Ano, děkuji.“ není skutečná zpětná vazba. Vůle komunikovat musí být na obou stranách.
Když se sečtou všichni ti zdravotní dietáři v populaci, není jich zase tak málo. Může jít klidně o 20, 30 procent. Vážení restauratéři, opravdu o tyto zákazníky stojíte?