Pozorujete-li opakovaně zažívací či kožní potíže, k odhalení příčiny (jedná-li se opravdu o potravinovou alergii či intoleranci) vám může napomoci eliminačně expoziční test (EET). Jednoduchá, ale trpělivost vyžadující, diagnostická metoda, kterou si na sobě může vyzkoušet každý z nás.
EET – princip metody
První fází této metody je eliminace. Prakticky se jedná o dočasné vyloučení podezřelého alergenu ze stravy testujícího (v případě kojeného dítěte ze stravy matky) a sledování, jaký to bude mít účinek na jeho organismus. Zda dojde ke zlepšení trávení, vymizí kožní příznaky a podobně, či vše zůstane „při starém“.
Následuje tzv. expozice je opakem eliminace. Testovaný alergen je opětovně zařazen do stravy a my pozorujeme, jak na něj naše tělo reaguje.
Ideálním závěrem EET je potvrzení našich domněnek, že nám daná potravina skutečně nečiní dobře a je třeba ji z jídelníčku vyloučit.
Než ale k tomuto testu můžeme přistoupit, měli bychom alespoň tušit, která z potravin je oním „škůdcem“.
První krok - vytipování potravin(y), způsobujících nežádoucí reakce
Zdravotní potíže nám může způsobovat de facto každá potravina. Otestovat je všechny nelze - ani laboratorně, ani v rámci EET. Proto je na počátku velmi důležité okruh těch „podezřelých“ pokud možno co nejvíce zúžit.
K tomu nám poslouží poctivé zaznamenávání všeho, co za den sníme a vypijeme, včetně údajů o tom, jak nám ten den bylo, případně, kdy se objevily obtíže a jakého rázu.
Doba vedení záznamu by měla trvat ideálně 2–4 týdny. Během ní bychom se měli stravovat běžně, jak jsme zvyklí, nedržet žádnou dietu, aby výsledky byly co nejprůkaznější. Pomůckou může být záznamový arch, který jsme pro vás připravili.
Záznamový arch pro evidenci konzumovaných potravin a zdravotních obtíží (ve formátu PDF k vytištění).
Vyhodnocení evidence stravy
Poctivě jste si zaznamenávali zkonzumované potraviny a zdravotní komplikace během daných dní. Jak teď vyhodnotit výsledky?
Často to není jednoduché, neboť reakce na jednotlivé potraviny se mohou vyskytnout jak za pár minut, tak i hodin či dní. Záleží na druhu alergenu a na citlivosti vašeho organismu. Taktéž zdravotní problémy nemusejí postihnout pouze trávicí trakt (nevolnost, zvracení, průjem, bolesti břicha atd.), ale častá je i demonstrace na kůži formou vyrážek, pupínků, ekzémů, případně dýchací obtíže, které si někdy ani s jídlem nespojíme.
Zopakujme si, že v tuto chvíli se nejedná o jasné stanovení diagnózy, ale „pouze“ o depistáž (vyhledání) potenciálních alergenů či látek, které naše tělo netoleruje, resp. zúžení jejich možného seznamu.
O vytipování těch konkrétních se samozřejmě můžeme pokusit sami. Někdy, vidíme-li vše „černé na bílém“, nám je ledacos nápadné, až jasné, i jako laikům. Nevíme-li si rady, váháme, kterou z potravin naše tělo nesnese a negativně na ni reaguje, doporučujeme obrátit se s vypracovanou evidencí stravy a obtíží na svého obvodního lékaře, příp. alergologa a požádat ho o pomoc.
Eliminace potenciálního alergenu ze stravy
Obecně lze říci, že existují dva možné způsoby, jak k eliminaci, resp. k celé EET metodě přistupovat. Buď můžeme ze stravy vynechat pouze jeden možný alergen, nebo přímo celé spektrum těch nejčastějších a nejsilnějších. V tomto případě pak mluvíme o tzv. hypoalergenní dietě.
Hypoalergenní dieta spočívá v absenci konzumace potravin obsahujících mléko, lepek, vejce, kořenovou, pikantní a kyselou zeleninu, citrusové a kyselé ovoce, ořechy, luštěniny, hovězí, vepřové, kuřecí a rybí maso, uzeniny, exotická a ostrá koření, silné čaje a sladkosti.
Jednodušší metoda je samozřejmě vynechání pouze jednoho potenciálního alergenu a jeho opětovné, postupné nasazování do stravy.
Netušíme-li ovšem, který z alergenů je ten „pravý“, případně máme-li podezření na vícero z nich, jeví se hypoalergenní (nízkoalergenní) dieta jako možné řešení našich zdravotních komplikací.
Expozice = opětovné zařazení možného alergenu
Za nezbytné pokládám zdůraznit, že zavádění alergenu (byť jen domnělého) zpět do stravy, je záležitost někdy velmi riziková a u těžkých alergiků by měla probíhat pod lékařským dohledem, dle předem jasně určeného schématu, který udává množství látky, její zvyšování, časové intervaly apod. V obzvláště závažných případech přímo během hospitalizace v nemocnici.
Rozhodnete-li se ji provádět doma (tento postup bývá častý a u slabších reakcí se není čeho obávat), stejně jako já - dcera měla alergii na bílkovinu kravského mléka, doporučuji si vést záznamy o dávkách, časech a reakcích. Budou velmi prospěšné pro následnou konzultaci s lékařem.
Závěry EET – ne vždy zcela jednoznačné
Pozitivní expozice
- alergická reakce se projevila i po té, co během eliminační fáze zmizela, tudíž lze předpokládat, že tělo danou potravinu opravdu nesnese.
Negativní expozice
- testovaný alergen je snášen dobře
- doporučujeme ho opatrně zařazovat do běžné stravy.
Neprůkazné výsledky
- bohužel je v některých případech test, není -li zcela průkazný, nutné zopakovat.
Výhody EET oproti dalším diagnostickým metodám
- vyšší průkaznost, obzvláště u kojenců a batolat, v porovnání s ostatními diagnostickými metodami.
Úskalí této metody
- ani když je výsledek EET zcela jasný, tak nevíte, zda se jedná o alergii či intoleranci a je nutné další vyšetření
- hledání alergenů vyžaduje preciznost při evidenci pokrmů a poctivost při dodržování eliminační diety
- nutná je i trpělivost, neboť jak evidence, tak eliminace jsou běhy na dlouhou trať a někdy se musejí i opakovat.
Pozor! Pokud už používáte nějakou kortikoidní mast, v průběhu testovací diety není vhodné ji aplikovat, protože maskuje výsledky testování. Pokud je ekzém bez kortikoidů nezvladatelný, s testovací dietou počkejte nebo se poraďte s ošetřujícím lékařem. Po vysazení kortikoidů se obvykle ekzém dočasně zhorší.
Další nejznámější diagnostické metody
Krevní testy
- odebraná krev je zaslána na laboratorní vyšetření ke stanovení hodnoty IgE (imunoglobulinů), tedy celkových protilátek v krvi
- jejich zvýšená hladina naznačuje možnou alergii, ale může signalizovat i další onemocnění, proto je často třeba podrobnější vyšetření
- v případně podezření na konkrétní potravinu se stanovuje hladina takzvaných specifických IgE proti konkrétnímu alergenu
- krevní testy samy o sobě ovšem nelze brát jako zcela průkazné, neboť mohou být jak falešně pozitivní, tak i negativní a např. ani normální hodnota IgE alergii nevylučuje.
Kožní testy
- existují dva základní druhy kožních testů
- prvním jsou tzv. „prick testy“ či SPT – kožní vpichové testy
- další možnou metodou jsou náplasťové kožní testy, vhodné obzvláště pro malé atopiky, jejichž výhodou je schopnost odhalit i pozdní přecitlivělost na potravinové alergeny
- obdobně jako u krevních testů se jedná pouze o „pomocné vyšetření“, jelikož ani ony nejsou zcela průkazné a i proto se často u malých dětí ani neprovádějí.
Biopsie tenkého střeva
- nejprůkaznější diagnostická metoda, při které se odebírá vzorek sliznice tenkého střeva, z jehož laboratorního vyšetření vyplyne, co ve střevě „chybí či přebývá“.
Ostatní testy
- dechový vodíkový test
- neimunologický krevní test
- test kyselosti stolice aj.
I přes možná úskalí uznává a doporučuje tuto diagnostickou metodu čím dál více odborníků z řad lékařů. A co je snad ještě podstatnější – napomohla řadě z nás ke kvalitnějšímu životu bez zdravotních obtíží plynoucích z „nevědění“.
