Expandující plodina s vysokou výživovou hodnotou
Nejčastěji pěstovaným druhem vlčího bobu u nás je lupina bílá (lupinus albus). Její význam tkví v ne příliš náročných podmínkách na pěstování – často bez nutnosti použití pesticidů a jiných chemických přípravků, širokém hospodářském uplatnění (nejen v potravinářství, ale i v zemědělství – čerstvé i sušené krmivo, zelené hnojivo, pastva pro lesní zvěř) a zároveň skvělých výživových vlastnostech. Nezanedbatelná je určitě i nízká cena, zhruba poloviční, než u sóje. I proto je lupina považována za potravu, kterou je možné využít v boji proti hladomoru v zemích třetího světa.
Semena lupiny jsou velmi bohatá na bílkoviny a rozpustnou vlákninu a naopak obsahují minimum škrobů a podstatně méně tuků než sója, díky čemuž se stávají stále oblíbenější potravinou, resp. přísadou při výrobě řady potravin. Lupina se přidává např. k pšeničné mouce pro vylepšení vlastností pekařských produktů, používá se při výrobě těstovin, najít ji můžeme i v masných výrobcích apod., kde často nahrazuje jiný silný alergen, a to sóju. Vysokou spotřebou vlčího bobu jsou známé jihoevropské země, např. Itálie či Portugalsko, ale i Brazílie či Austrálie, která je zároveň nejvýznamnějším producentem.
Alergici pozor – stále častější výskyt v potravinářství
Lidé trpící alergií na lupinu musejí být obezřetní, neboť se s ní můžeme setkat ledaskde. I tam, kde bychom ji neočekávali. Z lupiny se vyrábí náhražky kravského mléka (je přidávána i do mlék kojeneckých), másla, vajec, masa a masných výrobků – př. tofu, tempeh, mele se z ní mouka, která je součástí řady bezlepkových moučných směsí určených celiakům a alergikům na lepek.
Projevy a diagnostika alergie na lupinu
Alergie na lupinu má obdobné projevy jako alergie na jakékoliv jiné potraviny – od mírných lokálních (kožní, dýchací, trávící) až po život ohrožující anafylaktický šok. Síla reakce je různá – u některých jedinců k ní dochází již při minimální expozici, jiní snesou určité množství alergenu a alergie se neprojeví. Kromě po požití potraviny byly zaznamenány alergické reakce i po inhalaci proteinů ze semen lupiny.
Nezbytnou součástí diagnostiky je anamnéza. Dále se využívají kožní prick testy a vyšetření krve – stanovení specifických protilátek IgE v séru. V některých případech může lékař přistoupit i k tzv. provokačnímu testu – podání alergenu. Rizikem a nevýhodou je možná závažná negativní reakce organismu pacienta.
Časté zkřížené reakce
Bílkovinné alergeny stojící za zdravotními obtížemi, ke kterým dochází u exponovaných jedinců po konzumaci lupiny, nejsou doposud přesně probádány – není např. ještě stanoveno prahové množství, tj. nejnižší dávka lupiny, která již může způsobit alergickou reakci. Uvádí se, že reakci může vyvolat konzumace 265 až 1000 mg lupinové mouky.
Co je ovšem prokázáno, jsou zkřížené reakce mezi vlčím bobem a ostatními luštěninami, v čele s podzemnicí olejnou, neboť jejich bílkoviny mají značně podobné chemické složení. Podle vědeckých studií reaguje až 30 % alergiků na arašídy zároveň i na lupinu a řada odborníků doporučuje alergikům na podzemnici olejnou nechat se raději otestovat i na lupinu, aby je nezaskočila příp. alergická reakce.
Otázka, která zajímá alergiky – lze technologickou úpravou snížit alergenicitu? Prozatím bylo prokázáno, že je to možné pouze částečně, a to při autoklávování semen (způsob sterilizace, za působení vysoké teploty a tlaku) a extruzi – technologický proces, při kterém vznikají např. křupavé chlebíčky.
