Člověk s nesnášenlivostí mléčného cukru má v kavárnách a hospodách trochu problém s kávou. Nemá si skoro co dát. Já kávě nějak zvlášť neholduji, ale sem tam na ni dostanu chuť. Jenže čistá káva mi moc nejede, potřebuji ji mít něčím zjemněnou. Ale jaký druh kávy si v restauračním zařízení dát, abych odtud neodcházel s křečemi v břiše?
Rostlinné mléko nikdo nechce
Cappuccino, latté, mléčné frappé nebo snad káva se zmrzlinou – všechny jsou při bezmléčném jídelníčku nevhodné. Pomohlo by nahradit kravské mléko rostlinným. Ale procento hospod, ve kterých mají rostlinné mléko, se blíží nule. Bylo by to proti tradici – do kafe přece nepatří žádné náhražky.
A proč by hospoda do nápojového lístku zaváděla rostlinné mléko, když ho žádní zákazníci nepoptávají? Ano, zákazníci si netroufají něco takového žádat, raději budou nadále křivit hubu nad hořkým „pressem“ nebo na kávu postupně zanevřou. A přitom lidí s nějakým druhem přecitlivělosti na mléko je kolem 15 procent populace – že si toho hospodští nevšimli!
V nouzi do Vídně
Ale zpátky k tomu, jak tuto svízelnou situaci řešit. Při troše štěstí si může „bezlaktózák“ dát vídeňskou kávu, tedy espresso se šlehačkou, aniž by měl problém s jejím trávením. Pravá poctivá šlehačka obsahuje laktózy poměrně málo, a když se „vídeň“ zají nějakým loupáčkem nebo koláčkem, problémy se nemusí objevit, nebo jen decentní. Ale riziko tam je.
Samozřejmě, člověk může v kavárně sedět u minerálky a doma si každý den vařit bílou kávu z rostlinného mléka, ale je to trapné. Nikdo nechce být společenský vyvrhel jenom kvůli nějakému směšnému potravinovému omezení.
Dá se našlehat!
A pak jsem byl jednou povečeřet v brněnské bio vegetariánské restauraci Rebio a zjistil jsem, že to jde zcela bez rizika. To je jedna z mála restaurací, ve kterých mají pochopení pro různé dobrovolné i nedobrovolné dietáře. V nabídce nápojů jsem objevil kouzelnou větu „Na přání Vám vybrané druhy kávy připravíme ze sójového mléka“.
Inu, odvážil jsem vznést požadavek: „Prosil bych kapučíno ze sójového mléka.“ Slečna za barem, zřejmě bídně informována, si nebyla jistá, jestli to jde. Naštěstí byla po ruce starší kolegyně, která jí potvrdila, že „kapučíno se dá udělat ze sójového mlíka, protože sójové mlíko se dá napěnit podobně jako to kravské“.
A dalo. Slečna v přístroji napěnila bio sójové mléko nalité z tetrapakové krabice. Šlo to bez problémů a výsledek byl velmi uspokojivý. Kulinářský požitek srovnatelný s tradičním kravským kapučínem, které ani není v biokvalitě. Když mám chuť na sójové kapučíno, vím, kam zajít.
Kéž by bylo více takových hospod, kde to jde. A proč se z rostlinných mlék dá napěnit jenom to sójové? To přesně nevím, ale bude-li zvědavců víc, rád to zjistím.