Lidem se často pletou pojmy „alergie na lepek“ a „nesnášenlivost lepku“ neboli celiakie. Jedná se o dvě onemocnění, která spolu souvisejí jen velmi málo. Hlavním společným rysem pro pacienta je nutnost dodržování speciální diety.
Jeden lepek, dvě nemoci
Přecitlivělosti na lepek lze rozdělit na:
- alergické – alergie na lepek,
- nealergické – nesnášenlivost (intolerance) lepku.
Alergie na lepek se projevuje podobně jako všechny ostatní potravinové alergie, tj. především zažívacími problémy, dýchacími problémy a kopřivkou nebo ekzémem. Jedná se o imunitní (zánětlivou) reakci organismu na bílkoviny obsažené v lepku.
Nejčastějším obilným alergenem je žito, až pak pšenice. U člověka se může vyvinout alergie i na bezlepkové obiloviny, nejčastěji kukuřici.
Alergie na obiloviny se může projevovat i jako alergie na pyly obilovin, a to z důvodu podobnosti bílkovin obsažených v zrnech a v pylech těchto rostlin.
Nesnášenlivost lepku (celiakie, celiakální sprue) se projevuje jako zánět tenkého střeva vyvolaný jeho kontaktem s lepkem. Jedná se o autoimunitní onemocnění, protože tkáň tenkého střeva je při zpracování lepku napadána imunitním systémem. Tak dochází k poškozování vnitřního povrchu tenkého střeva a tím i ke ztrátě jeho schopnosti vstřebávat živiny z potravy.
Mezi nejčastější příznaky nesnášenlivosti lepku patří únava a chudokrevnost, světlá, drolivá a mastná (lesklá) stolice, afty, nechutenství a ztráta hmotnosti. S poruchou vstřebávání živin pak souvisí řídnutí kostí a oslabení zubní skloviny. Neléčená celiakie může vést k nádorům tenkého střeva a dalším závažným střevním potížím. Mnoho lidí však může být postiženo celiakií, aniž by zaznamenalo její příznaky. Anebo některé příznaky nejsou vůbec spojovány s celiakií.
Jak je patrné z popisu, obě nemoci souvisejí s imunitou. Také obě také v těle způsobují zánět. Obě jsou částečně dědičné. Jak celiakie, tak alergie na lepek patří mezi poměrně vzácná onemocnění. Diagnostikována jsou ani ne u jednoho procenta populace.
Lepidlo v obilovinách
Lepek je hlavní bílkovina obsažená v obilí. Je vlastně směs dvou druhů bílkovin, které se vyskytují:
- v pšenici (včetně semoliny, špaldy a kamutu) a v žitu,
- v menším množství i v ječmeni a ovsu.
Bílkoviny zvané prolaminy způsobují především celiakii, zatímco druh bílkovin nazývaný gluteliny je zodpovědný především za alergické reakce.
Slovo lepek skutečně souvisí s lepivostí, stejně jako odbornější název gluten, který v latině znamená lepidlo. Lepek dává těstu pružnost, usnadňuje jeho kynutí a pomáhá mu držet tvar.
Lepek není pouze v mouce
Lepek je přítomen ve většině druhů moučných a cereálních výrobků, pokud nejsou označeny jako bezlepkové:
- pečivo (také zákusky a strouhanka)
- těstoviny (také tarhoňa)
- krupice (také kuskus a bulgur)
- kroupy, vločky a müsli (také granola a cereální lupínky ochucené ječným nebo pšeničným sladem)
Lepek však může být skrytý i v řadě jiných potravin, ve kterých bychom mouku nehledali:
- uzeniny
- instantní potraviny (polévky, bujóny, omáčky)
- dochucovadla (kečupy, majonézy, sójové omáčky aj.)
- náhražky masa (robi, seitan aj.)
- cukrovinky (lentilky, sójové řezy, lipo, čokoládové bonbony, zmrzliny, žvýkačky aj.)
- jogurty
- alkoholické nápoje (pivo, destiláty, likéry)
- léky a potravinové doplňky
Z pšenice se vyrábějí škroby, sladidla a barviva, která se hojně používají v potravinářském průmyslu a mohou obsahovat stopové množství lepku. Samostatnou kapitolou je kontaminace bezlepkových potravin lepkem při výrobě. Lepek se může nacházet také v některé kosmetice (např. balzámy na rty a rtěnky) nebo kancelářském zboží (lepidla na papírových lepicích páskách a obálkách).
Dieta? No a co!
Úprava stravovacích zvyklostí je při obou druzích přecitlivělosti na lepek nutná. Není se za co stydět – naše zdraví je pro nás přece na prvním místě.
V dietách ale mohou být rozdíly: Zatímco celiak (celiatik) musí dlouhodobě, většinou po zbytek svého života z jídelníčku vyřadit všechny zdroje lepku, při alergii na lepek se dieta sestavuje individuálně. Zajímá nás, který konkrétní lepek nám vadí – jestli pšeničný, žitný, ovesný nebo ječný. Odpověď by nám mohl umět poskytnout alergolog. Pokud nám nějaká obilovina (nebo mouka z ní) skutečně způsobuje alergické obtíže (bolesti žaludku, nevolnost, plynatost, průjem, případně kožní vyrážka nebo astmatický kašel), vyhýbáme se pouze jí a ostatní lepkové obiloviny můžeme s určitou dávkou obezřetnosti konzumovat.
Nejen pro „bezlepkáře“
Občas se objevují názory, že bezlepková dieta je vhodná i pro lidi, kteří žádnou přecitlivělostí na lepek netrpí. Hlavním důvodem je údajně snadnější stravitelnost bezlepkových potravin a jejich celkově menší zátěž na tělo. Zdravá střeva by si však s lepkem měla bez potíží poradit, zvlášť pokud konzumujeme dostatek vlákniny – například z celozrnné mouky. Bezlepková dieta je některými lékaři doporučována jako odlehčující dieta při dlouhodobých průjmech.
I bezlepková strava však musí být kvalitní a vyvážená. Nestačí pouze přestat jíst jídla z mouky. Vynechané lepkové obiloviny je nutné nahradit odpovídajícím množstvím obilovin bezlepkových. Některé bezlepkové výrobky jsou chudé na kyselinu listovou, železo nebo vlákninu. Je proto vhodné do jídelníčku zařazovat nutričně bohatší obiloviny, jako jsou rýže natural, amarant nebo quinoa.
Finančně náročný bezlepkový život
„Bezlepkové koutky“ najdeme v prodejnách zdravé výživy, lékárnách a některých marketech (široký sortiment nabízí zejména Globus, Interspar a DM). Většina produktů je k dispozici už i v internetových obchodech. Existuje velké množství přirozeně bezlepkových surovin, ze kterých je možné se naučit připravovat lahodné a výživné pokrmy. Na téma bezlepkového vaření u nás vyšlo několik kuchařek.
Pro mnoho rodin je problémem vysoká cena bezlepkových výrobků – obvykle osmkrát až desetkrát dražší než u standardních potravin. Možnosti získání příspěvků jsou velmi omezené. Zatím je poskytuje jen několik málo zdravotních pojišťoven, například všeobecná a průmyslová, a vztahují se pouze na děti.