Miřík celer je pradávná plodina, známá již ve starém Egyptě. V našich zemích se pěstuje zhruba od pol. 19. stol. Celer řadíme mezi kořenovou zeleninu. Kromě ztlustlého kořene používáme v potravinářství i listy. Častěji se vyskytuje alergická reakce po konzumaci bulev, ale i listy jsou alergenem. V Asii, Americe a západní Evropě se často namísto u nás běžného celeru bulvového pěstuje jeho řapíkatá forma. Má-li člověk potvrzenou alergii na bulvový celer, měl by se vyhýbat i řapíkatému.
Celer má (nejen) v české kuchyni velké využití – používá se k přípravě polévek, omáček, pečou se s ním masa aj. Nejčastěji se konzumuje tepelně upravený či sušený jako součást koření. Síla alergické reakce se bohužel působením teploty výrazně nesnižuje, je obdobná jak u syrové, vařené i sušené formy. Prahové množství (tj. nejnižší dávka vyvolávající alergickou reakci) je u syrového a vařeného celeru shodné, řádově v gramech, u sušeného koření pak několikanásobně nižší.
Příznaky alergie na celer
Projevy alergické reakce mohou být velmi pestré, zasáhnout kožní, trávící, dýchací i oběhovou soustavu. Dle intenzity je můžeme rozdělit na:
- lokální - mírnější, projevující se brněním rtů a jazyka, jejich otoky či kopřivkou a
- systémové - zasahující celý organismus, pro které jsou typické průjmy, zvracení, dušnost či astmatické záchvaty a mohou vyústit až v anafylaktický šok.
K nástupu alergické reakce dochází nejčastěji zhruba za 1 - 2 hodiny po požití alergenu, obzvláště u systémových projevů. V menším procentu případů se jedná o tzv. opožděný nástup, i za 24 hod. Alergickou reakci může zesílit současná konzumace alkoholu.
Pro kořenovou zeleninu, speciálně celer, jsou typické zkřížené reakce na pyly, nejčastěji břízy a pelyňku. Konzumace celeru vadí až 90 % lidí trpících sennou rýmou. Proto se můžeme v odborné literatuře setkat i s pojmem „syndrom bříza – pelyněk – celer“ či „syndrom celer – karotka – pelyněk – koření”. Nejnovější výzkumy totiž prokázaly, že s alergií na celer se pojí kromě břízy a pelyňku často i alergie na mrkev, anýz, kopr, fenykl, koriandr, libeček a bylinky čeledi hluchavkovitých - bazalka, tymián, dobromysl, saturejka, majoránka.
Diagnostika alergie na celer
Máte-li podezření, že za vašimi zdravotními problémy může být celer a chcete mít jistotu, obraťte se se žádostí o pomoc na alergologa, který v rámci diagnostiky může provést kožní testy (prick či náplasťové) a krevní testy – stanovení specifických IgE protilátek. Další možnou metodou je eliminačně – expoziční test (EET), který spočívá v důsledném vyřazení potencionálního alergenu (v tomto případě celeru) na určitou dobu z jídelníčku a pozorování reakcí našeho těla – např. zda došlo k vymizení příznaků, zlepšení kožních problémů apod. Další fází EET je expozice – cílený příjem vyřazeného alergenu a opětné sledování reakcí organismu. Vzhledem k velkému nebezpečí rozvinutí anafylaxe se rozhodně nedoporučuje v tomto případě danou zkoušku provádět bez lékařského souhlasu a dohledu, jak je to možné u slabších alergenů, př. mléko, vejce.
Léčba alergie na celer
Alergie na celer je bohužel nevyléčitelná. Jedinou možností, jak se vyhnout velmi vážným zdravotním problémům, je důsledné vyřazení celeru a výrobků z něj z jídelníčku. Je důležité si uvědomit, že nestačí pouze přestat používat celer do bramboračky či pod svíčkovou, ale že musíme vyřadit i řadu koření, dochucovadel, polotovary atd., které jej obsahují. Silní alergici by se měli raději vyhnout i výrobkům s označením „může obsahovat stopy celeru“, neboť se jedná o opravdu velmi silný alergen a nač tedy riskovat.
