Astma je možné udržovat pod kontrolou díky cvičení zaměřenému na dýchací cesty, ale také pomocí speciálních masáží hrudníku nebo různých fyzických aktivit. Astmatikům také prospívá pobyt v jeskyni nebo jízda na koni.
Mezi nejčastější choroby dýchacích cest patří už od dětského věku chronická obstrukční bronchitida a opakované záněty horních a dolních cest dýchacích, které můžou přejít až do nejzávažnějšího onemocnění, a to astma bronchiale neboli průduškového astmatu.
Dýchání je jeden ze základních a nejvýznamnějších pohybových stereotypů, při kterém je zajišťována výměna plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi zevním prostředím a tělem. Nádech je aktivní děj, kterého se účastní bránice a mezižeberní svalstvo, a výdech je děj pasivní, umožněný elasticitou plic a hrudníku. Přirozený poměr mezi délkou nádechu a výdechu je 1 : 2. Ke zvýšení dechové kondice, prohloubení dýchání, usnadnění vykašlávání a v neposlední řadě minimalizaci a prevenci dušnosti slouží takzvaná dechová gymnastika.
Astma je chronické záchvatovité onemocnění, velice často alergického původu. Vlivem dráždění ať již zánětem, alergenem nebo exhalacemi obsaženými ve vzduchu dochází k zúžení dýchacích cest a tím k dušnosti. Jde o velmi vážný stav, který v rozvinuté fázi může pacienta ohrozit na životě.
V léčbě nemocí dýchacích cest je kromě medikamentů velmi důležitá prevence – otužování, pobyt na čerstvém vzduchu, relaxační sporty. Důležitou roli hrají také rehabilitace, speleoterapie, inhalace i psychoterapie.
Náš tip: Prohlédněte si elektrické inhalátory vhodné pro astmatiky
Míčkování
Míčkování je metoda, která velmi dobře ovlivňuje stavy, a to zejména u malých dětí, které samy nedokážou cíleně ovlivňovat dechový rytmus a vykašlávání. Jedná se o reflexní terapii, kterou provádějí rodiče po zácviku na rehabilitačním oddělení v době astmatického záchvatu, ale i preventivně v době relativního klidu onemocnění. Nejlépe je provádět míčkování jednou i dvakrát denně po dobu deseti týdnů, pak 1–2krát týdně také po dobu deseti týdnů a v době kompenzace onemocnění jako prevenci 1–2krát týdně.
Míčková podpora prohlubuje břišní dýchání, relaxuje hrudní a krční svaly a svaly pánve, páteře a pletence ramenního. Pomocí navozeného reflexu uvolní křečovité stažení hladkých svalů průdušek a navodí vykašlávání. Prohloubí dech a sníží dechovou frekvenci. Míčkování též zvyšuje vitální kapacitu plic a má přímý účinek na kosterní svalstvo, přispívá ke správnému držení těla a k celkovému zlepšení zdravotního stavu. Navazuje psychickou pohodu a celkovou relaxaci.
Dechová gymnastika
U starších dětí se při dechové gymnastice využívá různých pomůcek, jako jsou například různé hračky, nafukovací balónky, foukání brčkem do vody, flétna a další. Cvičení může probíhat též bez pomoci pomůcek, kdy při rozvíjení hrudníku nadechujeme nosem a při jeho stlačení vydechujeme ústy.
Dbá se též na správný průběh dechové vlny od nádechu – břicho, hruď, klíční kosti – po výdech ve stejném pořadí. Dechová gymnastika se doplňuje posilovacím a protahovacím cvičením, jógou a stimulační masáží. Cviky musí být sladěny s dechem.
Při zahlenění se provádí polohové drenáže masážními technikami uvolňujícími odkašlávání. Polohová drenáž využívá pro odstranění nadměrného sekretu vlivem gravitace. Pacient je napolohován tak, aby sekret mohl samovolně odcházet z průdušek do vyšších dýchacích cest, odkud je vykašláván pacientem nebo odsáván.
Vibrace chvěním
Další zajímavá podpůrná metoda je vibrace chvěním našima rukama na hrudníku. Při této speciální masáži se průduškový sekret mobilizuje ve fázi výdechu a lépe se dostane z těla. To vše je nutné k celkovému zlepšení plicní ventilace.
Dechová gymnastika existuje v podobě statické, což je dýchání klidové volné, tj. bez souhybu ostatních částí těla. Nádech vždy probíhá nosem, výdech ústy. Je možno tolerovat i výdech nosem, aniž by se to považovalo za chybu. Nejvíce dbáme na úplný výdech, který podporujeme stlačením hrudníku rukama.
U nejmenších pacientů se přizpůsobujeme dechovému rytmu jedince. Velmi důležitý je nácvik výdechu se zapojením jakýchkoli výdechových pomůcek. Může jít například o nafukování balonků, hru na flétnu nebo foukání brčkem do nápoje. Dojde tak ke zvýšení nitrohrudního tlaku a sekret je vytlačován do větších průdušek pomocí prodlouženého výdechu, což při správném provedení usnadňuje vykašlávání. Nejvhodnější poloha pro kašel je v sedě, ruce opřeny o podložku a s hlavou mírně skloněnou.
Dechové cvičení dynamické u pacientů provádíme v různých polohách. Uvolněný se nejvíce podporuje dolní hrudní dýchání, vzpřímený sed horní hrudní dýchání. V lehu na boku se nejvíce prodýchá vzdálenější část hrudníku od podložky a v lehu na břiše zadní části plic. Nejideálnější poloha je ve stoji, kdy hrudník není omezen do žádné strany. Velmi důležitý je nácvik břišního dýchání, kdy je umocněn nejrozsáhlejší pohyb plic. Vlivem pohybu bránice směrem dolů dochází k výraznému prohloubení a uklidnění dechu.
Speleoterapie
Jako doplňující léčebné prostředky lze využít i speleoterapii, při které se využívá účinků přírodního inhalatoria v podobě jeskyní. Samočisticí schopnost jeskyně eliminuje prach, plísně, pyly, bakterie a viry. Vyloučení těchto látek působí v léčbě astmatu velmi pozitivně.
Jízda na koni
Velmi moderní a úspěšnou metodou je také vyžití biomechaniky jízdy na koni, kdy si nemocní posilují oslabené svalové skupiny a zlepšují celkové držení těla. Při správném sedu v sedle mají pánev i páteř ideální postavení – tím vzniká více prostoru pro bránici. Rytmický pohyb koně navozuje správný rytmus dýchání. Jde tedy o příjemné, nenásilné cvičení vhodné i pro nesportovce.
Při pravidelném cvičení dochází k usnadnění dýchání, zlepšení pohyblivosti hrudníku, snížení dušnosti, obnově a optimalizaci dechového stereotypu, prevenci zánětů dýchacích cest a tím k celkovému zlepšení zdravotního stavu pacienta.
Jitka Křenková
fyzioterapeutka, AKI Brno
